Nezvyknu dávat anglické názvy, titulky či výrazy. Tady jsem však udělal výjimku, tak mi ji prosím odpusťte. Auto je původem z Mexika, dotaženo do dokonalosti je ale od M Perfromance.
U designových novinek, kdy se něco nového liší od toho zažitého, mi stále chvilku trvá, než si na ně zvyknu. A podobně jsem hleděl minulý rok i na fotky či videa nové generace BMW 2 Coupé. Už tehdy mi strašně připomínala první generaci BMW 3 (E21), a právě tuto novou generaci G42 – že by ten násobek čísel byl jen náhoda? – vnímám jako zrození další malé legendy.
Ještě jeden takový malý pozitivní dojem, hned po příchodu k autu. Intenzivně ve mně zaúradovali endorfiny, když jsem spatřil, že importér si připravil verzi ve fialové barvě, a ve mně automaticky vzplanuly vzpomínky na legendární odstín Techno violet, které proslavily BMW M3 (E36) a M5 (E34). Nyní se však označuje jako Thundernight.
BMW M5 E34 po modernizaci v barvě Techno Violet a disky Style 37 (Parallel)
Nevšední plnohodnotné čtyřmístné coupé si umíte dopřát se čtyřválcovou naftovou motorizací (220d), nebo se čtyř- (220i a 230i) a šestiválcovými přeplňovanými zážehovými motory (M240i xDrive). Samozřejmě asistuje také mildhybridní technologie a naneštěstí absentuje manuální převodovka. Slabší verze jsou dostupné s pohonem zadní nápravy, já jsem si vyzkoušel tu nejsilnější označovanou jako M240i xDrive neboli s pohonem všech kol.
Design
Přejděme od historie a sentimentu k designu, který má podle mě blíže k extravaganci než ke konzervatismu. Mě při pohledu zepředu nejprve zaujala jednoduchá single optika předních světel, a právě proto mi připomíná první generaci trojky. Mezi nimi jsou široké černé ledvinky s aktivními lamelami pro lepší aerodynamiku a spotřebu. Hned po světlech a masce padly mé oči na mohutnou, prakticky vodorovnou, vypuklinu na přední kapotě. Jediné, co mi na autě trošku nepasuje, já profil střechy, resp. boční linie. Jsou až příliš jednoduché, ačkoli blatníky jsou dost nafouklé. Možná to dělá jen elegantně zapuštěná velká klika bočních dveří (stejnou má zatím jen řada 4 Gran coupé či 2 Active Tourer). Konturami zadních partií už navazuje na předchůdce, ale za zmínku stojí difuzor s duplex výfukem s víceúhelníkovými koncovkami s klapkou kterých jde krásný sportovní zvuk, a nebojí se občas i příjemně zapleskat. Samozřejmě, základní verze bez „M“ bodykitu jsou více decentnější.
Mimochodem, nová M240i coupé prakticky narostla do všech směrech, na délku +9,4 cm, na šířku + 6,4 cm a na výšku o 4 mm klesla. Větší rozměry se podepsaly také na vyšší hmotnosti. Aktuálně je provozní hmotnost 1765 kg, což vůbec není málo. Na druhé straně působí auto opticky i jízdně mnohem snazším dojmem.
Aktuální i uvnitř
Rozlišovat interiéry mezi jednotlivými řadami BMW je ještě složitější, než jejich rozlišení zvenčí. Všechno je přibližně stejné, liší se jen detaily. A tak to je iv případě dvojky coupé. Nejvíce mě zaujalo boční čalounění, které přechází ze dveří přes B-sloupek k zadním sedadlům, které v sobě nese zapuštěné trojúhelníky.
Výrazně jiná, mohutná je i rukojeť dveří, která je ve tvaru prodlouženého C, nebo otočeného U. S ohledem na nastupování dozadu bych však přijal trošku pevnější panty dveří, neboť stačí, že auto parkuje mírně do kopečku a už se dveře při usazení samy zavírali. Do místa pro posádku to není žádný král, já osobně jsem však zůstal překvapen a naprosto spokojen, že jsem si sám za sebe do zadní krátké a hluboké dvoumístné lavice sedl úplně v pohodě, akorát chodidla pociťovali trošku absenci prostoru. Zavazadlový prostor je také více než jen dostačující, pod manuálně ovládaným víkem se skrývá 390 dm3, které umíte zvětšit i sklopením zadních sedadel. Prostě je to coupé jak mě coupé také být.
Jízda
Měl jsem si ji možnost rychle detailně ošahat, a řeknu vám, pánečky, je tu teprve prakticky začátek roku, a to auto s přehledem můžu zaklasifikovat do kategorie TOP 10 (a možná jen TOP5) prošoférských aut, které se letos objevily, nebo teprve objeví na slovenském trhu. Nestává se často, aby na mě nové auto udělalo tak rychle dojem, jako tohle.
Dvojka coupé je věrná hodnotám. Motor má uložen podélně a standardně pohon zadní nápravy. Jen škoda, že není k dispozici také s manuální převodovkou v žádné motorizaci. Každopádně, u vrcholné verze M240i, která bude téměř jistě plnit roli daily car (auto na každý den), to za minus vůbec nepovažuji, chápu ho a asi bych v tomto případě ani já nespekuloval, u přeplňovaných dvoulitrů bych ji určitě přivítal.
